... Do doby než začaly létat dlažební kostky. Aneb jak stát trochu zaspal. Ale spory s Romy tu byly už od nepaměti. Když se zeptáte své babičky, i ta vám poví, že už tehdá se vědělo, že když vesnicí projdou "ti cikáni", nějaká ta slepice se prostě ztratí...

Od slepic až po kola

Doby babiček a poklidného vesnického života pominuly, populace se začala rozvíjet ve městech, a Romů, hlavně díky poválečnému stěhování za prací, přibylo.

V současné době se změnilo hodně. Po revoluci se z ekonomiky plánované stala tržní, sociální soužití člověka s člověkem se rychle vytratilo, a ze slepic se staly jízdní kola.

Hoď kamenem kdo jsi bez viny

Chyba není rozhodně jenom na straně Romů. Mají prostě jinou mentalitu. Stejně jako naši ležérní povahu nemusí Němci, většinová česká společnost nemusí Romy. Romové jsou prostě jiní, mají jiné kulturní návyky a jinou povahu. Byli to vždycky především kočovníci a násilné komunistické "polidšťování" jim zrovna dvakrát nepomohlo.

Prvopočátek problému hledejme někde ve výchově. Je známo, že Romové nechávají výchovu svých dětí spíše tak "na volno". Další etapou výchovy je tedy škola. Když dali Roma do normální třídy, rozdíly se záhy projevily. Nechápal všechno tak rychle jako ostatní, byl příliš temperamantní, a proto se brzy dostal na tzv. Zvláštní školu, která mu kvalitní vzdělání s dalším zájmem o něj neposkytla. Chybou ve školské filozofii se už tak malé procento Romů chodících do školy, stalo nakonec sociálně odloučenými. A perspektivní uplatnění na trhu práce pro negramotné nenajdeme. Kdo nemá práci, nemá peníze, a bez peněz to nejde. Navíc byli od malička vedeni k tomu, že práce je spíše zbytečná a tak později skončí v ghettu mezi svými.

Každý svých problémů strůjce

Když k tomu přidáme současnou povahu dávkového systému, který práci jako nejvýhodnější předmět obživy na první místo nestaví, dá se říct, že si za to můžeme tak trochu sami. Přičteme-li multikulturalismus, o jehož správnosti jsme přesvědčování ze všech stran, máme to mít. Chceme-li multikulturní společnost, měli bychom se zamyslet.

Budeme-li podobným trendem pokračovat, musíme prosadit zákony, tvrdé a závazné pro všechny, jejichž vymahatelnost bude 100%, a zaměřit se především na prevenci sociálních nepokojů (podpora specializovaného vzdělávání, intenzivní práce se soc. slabými...). Nebo si prostě budeme muset zvyknout, že ne všechny části naší země budou tak bezpečné jako doposud.